„V procesu milování jsou tři důležité etapy:

-     laskavost,

-     dodání odvahy

-     a výzva,“

píše J. Powell ve své knížce Láska bez podmínek.

Laskavostí dáváme druhým najevo, že jsme na jejich straně, že nám záleží na jejich štěstí a rádi jim budeme v životě pomáhat. Dáváme jim zakusit, že jsou pro nás jedineční. Odvahu jim dodáváme tím, že jim pomůžeme, aby uvěřili v sebe a schopnosti vzít své problémy a životní příležitosti do vlastních rukou. Výzva pak je povzbuzením k tomu, aby své schopnosti použili k činům, a to i k těm, které jim připadají, že jsou nad jejich síly.

Jednoduše řečeno, svou lásku k druhým můžeme vyjádřit takto: Jsem při tobě; ty to dokážeš; zkus to, dej do toho všechno. Při tvých výhrách i prohrách budu s tebou. A takto jednal Ježíš se svými učedníky a jedná tak i s každým z nás.

Ježíš měl své učedníky rád. V posledních okamžicích svého pobývání na zemi je ubezpečoval o svém vztahu k nim, dodával jim odvahy, aby se ničeho neděsili. A jako vrchol jim nabízí sám sebe, jako zdroj vnitřního Pokoje, který jim bude silou a pomocí ve všech situacích života – krásných i náročných. A takto vybavené je následně vyzývá, aby šli předávat světu radostnou zvěst o Boží lásce ke každému člověku. Nebudou na to sami, pomocí jim bude Duch svatý, kterého jim Bůh pošle.

Pomáhat druhým lidem, aby zakusili, že jsou milováni, je pro tento svět nezbytné. Protože jen milovaný člověk může milovat druhé. Proto je posláním každého křesťana zprostředkovávat radostnou zvěst o Boží lásce každému člověku.  Uvěříme-li my i naše okolí, že jsme Bohem milováni, pak můžeme přinášet do tohoto světa jádro evangelia: milosrdenství, laskavost, radost, odpuštění a smíření, péči o chudé a trpící, o lidi na okraji společnosti…  To, co dělá svět lepším.