"Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho!" Sice jsou to velmi tvrdá slova,  ale tyto Ježíšovy výroky nám mohou být natolik notoricky známé, že je jednoduše pouštíme druhým uchem ven.

Každý z nás ale už asi udělal zkušenost, že je lepší některým věcem a situacím předcházet, než pak likvidovat škody a "brečet" nad sebou, že jsme něco opět nezvládli. Ano, někdy je prostě lépe se některým věcem či situacím vyhnout. Každý z nás máme svoje "Achillovy paty", slabá místa, kde snadno ulítneme.  A není na škodu občas promyslet, jak tomu předcházet.

Nejde ale jen o promýšlení strategií boje s pokušením. Jde o závažné Ježíšovo varování v kontextu celého našeho života, s přesahem do věčnosti. Varování před "peklem". Můžeme spekulovat, jestli peklo je...  jestli nakonec díky nekonečnému  Božímu milosrdenství nezůstane prázdné...  Ale jsou to jen spekulace. Tady máme jasné slovo, které je adresované každému z nás:  "Můžeš minout svůj životní cíl."

Ježíš s každým z nás počítá, pro každého z nás má připraveno VÍC, každého z nás volá jménem. Říká ti: "Pojď za mnou.  Já jsem tvůj dobrý Pastýř. Já jsem pro tebe životodárný chléb. Já jsem tvoje cesta. Já jsem tvůj Život." Pokud ho ale odmítáme, jsme přespříliš zaneprázdněni a nejsme ochotni se něčeho (škodlivého) vzdát, něco (nedobrého) oželet, proplujeme životem možná lehčeji.  Otázkou ale je, do jakého přístavu. Někdy je totiž třeba hodně napnout síly a něco i oželet a obětovat, abychom udrželi kurz.

Pane, obnov ve mně ducha vytrvalosti
a posilni mě v mých zápasech.