Je mnoho zásad a doporučení,
které považujeme jako dobré a nutné,
a mnohé jsme si i třeba sami ozkoušeli.
Jde například o péči o mezilidské vztahy,
plnění svých povinností,
pomoc potřebným…

Přesto nám někdy může přijít,
jako bychom je vykonávali bez ducha a neúčinně,
anebo že na to vše prostě nemáme síly
a nevíme, do čeho se máme pouštět a do čeho ne.
Mnohdy pak skočíme prokrastinací u mobilu…

V takových chvílích
v našem životě možná chybí
živá modlitba, prosba o Boží vedení
a důvěra v něj.

V živém vztahu k Bohu totiž můžeme opět nacházet
nový smysl našeho úsilí.
Můžeme rozpoznávat, co jsme doposud přehlíželi,
rozlišovat, do čeho se máme či nemáme pouštět
a upravovat způsob a směr našeho snažení,
abychom neprožívali své dny
jako neřízená střela.

Jakýsi moudrý mnich jednou trefně vyjádřil svou zkušenost:
„Nevím, jak přesně funguje modlitba,
ale vím, že když se modlím,
mám nad věcmi nadhled
a všímám si každý den daleko více náhod“.

Pane, v Tvé blízkostise chci orientovat ve všedním dni,
objevovat radost z evangelia
a v jeho síle žít lásku tam,
kam mě dnes posíláš.