Naším životem procházejí různí lidé. Každý na nás působí odlišně. Mnozí nám imponují svými schopnostmi, vzezřením a projevem, jiné pomíjíme jako „nezajímavé“. Často si představu o druhých vytvoříme na základě povrchního vnějšího dojmu, kterým působí a který sami o sobě vytvářejí (mnohdy i nevědomky). Jsme přesvědčeni o jejich kvalitách nebo nedostatcích a máme pocit, že je známe, že takoví skutečně jsou. 

A vím já, jaká - jaký opravdu jsem já?  Hraju před druhými, před sebou, či před Bohem jen divadlo? Přemýšlím nad tím, jak na druhé lidi působím a zda to není v rozporu s tím, kým doopravdy jsem? Jaké tajemství skrývám ve svém srdci?

Boha ale nezajímá dojem, který o sobě vytvářím, nenachytá se na falešnou masku, kterou možná nosím. On zná všechna má tajemství, všechna zákoutí mého srdce. Zná vše krásné, plodné a přínosné, co je ve mně. Zná ale i vše temné, odpudivé a neplodné…

Nemá proto žádný smysl schovávat se nebo se přetvařovat. Nemusím tedy chtít na Boha zapůsobit. On ke mně nepřichází, aby poslouchal moje výmysly a nalhávání. On ke mně přichází s láskou, milosrdenstvím, uzdravením. Ale i se spravedlností a pravdou, která osvobozuje. Nebojme se proto pod jeho dobrým pohledem otevřít pravdě o sobě sama. Přijímejme ji a budujme ve spojení s Ním nového člověka, který se nebojí Božího pohledu na své srdce.