Vítáme Vás na stránkách novopacké farnosti
Na těchto stránkách naleznete informace o současném životě naší farnosti a také o historii tohoto poutního místa. Věříme, že zde naleznete inspiraci a povzbuzení. Zveme Vás k návštěvě nejen této virtuální, ale i té skutečné!
V letošním roce slavíme výročí 300 let od vysvěcení kláštera.
Připravili jsme do celého roku mnoho akcí,
které najdete na webu www.klaster300.cz
Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Ježíši, smiluj se nade mnou!“ On se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ (srov. Mk 10,46, celý text zde)
Sedím už roky na okraji cest, po nichž jiní snadno chodí. Roky mě sžírá výčitka: proč právě já?! Vždyť i já chci mít stejný život jako ostatní.
A tak se modlím, „Pane! Ať vidím!“ A ono nic. Jsem vyřazený z příběhu, nemám kam jít. Zato všichni mají kam pospíchat a se mnou ztratí jen okamžik: „Vezmi si pár mincí a nezdržuj“. Nestojím jim ani za to, aby si zapamatovali mé pravé jméno, jsem pro ně jenom „bar Timaios“, „syn Timaiův“ - ten slepý Timaiův kluk. Pomalu si zvykám i na svou bezejmennost. Touha po životě vysychá. A jednoho dne už se už ani nemodlím. Bůh mlčí. I já mlčím. Roky. Přirůstám k zemi, rezignuji, čas plyne jako mince, které mi házejí.
A potom, aniž bych dovedl přesně určit čas, se něco děje. Bůh je najednou tady. Ježíš prochází nečekaně blízko, a ve mně se probudí křečovitá touha žít. Volám z plných plic: „Smiluj se nade mnou!“ Buď Bohem nade mnou a já budu člověkem tady dole, budu věřit, žít, to stačí!
A on chce, abych se vzpřímil, abych mu stál tvář v tvář. Doklopýtám k němu, vztáhnu ruce, dotýkám se ho. Pokládá mi ruku na rameno, všichni ztichnou. A on se šeptem zeptá: „Co chceš, abych udělal?“ Šeptem mu zopakuji tu jedinou modlitbu, kterou jsem se kdy modlil: „Pane, ať vidím.“ Šeptám a třesu se, protože nechci, aby ta chvíle pominula. „Ať vidím.“
Ale nejsou to vůbec ta správná slova - už totiž nechci ani práci a zdraví jako druzí, ani rodinu a domov, ani uznání, čest. To všechno teď leží na zemi v prachu jako můj odhozený žebrácký plášť. To jediné, co chci, je vidět – tebe Bože. Nikdy tě už nechci ztratit.
A najednou je možné vyrazit, po letech se hnout z místa, kam jsem odložil svůj život. A je možné jít po cestě za ním. S ním.
Pane, ať - i já - vidím!
-redakčně upraveno-
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.